© pes.li 2010
Původní raně barokní budova pozdější Šlechtovy restaurace byla postavena v letech 1689–1692 neznámým architektem pro císaře Leopolda I. Habsburského. O stavbě rozhodl prezident české komory hrabě Kryštof František Wratislav z Mitrovic po události, kdy: "Leopold bavě se jednou v oboře při lovu důkladně promokl, aniž nalezl v celém lese možnost sebe hodnou, kde by se jeho vyvýšenost Jeho majestátu ukryla před lijákem. Do zámku bylo daleko, pročež kadeře panovníkovy alonžové paruky dokonale zvlhly a na jeho šatě se nenalezla suchá niť."
Nový lovecký letohrádek byl postaven na břehu tehdy rozsáhlého rybníka napájeného z Vltavy důmyslnou Rudolfovou štolou (dokončena 1592). Tento, tak zvaný "dolní lusthauz", nahrazoval dvě nedaleké budovy – zastaralý a švédskými vojsky vyrabovaný zámeček (jako hrad doložen 1486; dnes Místodržitelský letohrádek) a Císařský mlýn v Bubenči, coby místo odpočinku a zábav pro císaře a jeho hosty. Leopoldův dvorní malíř Jan Jakub Steinfels (Stevens) vytvořil v hlavním sále stropní fresku v centrální části s námětem čtyřspřeží boha slunce Apollóna a po stranách výjevy s Venuší a Amorem, Dianou, Merkurem, Jupiterem, Marsem a Saturnem. Interiéry byly také opatřeny bohatou štukovou výzdobou. Ve výklenku hlavního sálu proti vchodu byla v umělé krápníkové jeskyni (grottě) umístěna fontána s bronzovou plastikou Poseidonovou.
V následujících desetiletích trpěl většinu času neobývaný letohrádek nejen všudypřítomnou vlhkostí, ale také občasnými krádežemi, vojenským rabováním a později i skladováním oborního sena či obilí. Byl však stále udržován pro příležitostné lovecké kratochvíle Habsburků a jejich hostů až do 18. století a vždy před jejich příjezdem byl opraven.
Za vlády Josefa II. již obora nebyla přepychovým lovištěm, ale začala sloužit více hospodářským účelům a příležitostným společenským událostem. Velká lidová slavnost se zde konala např. na počest korunovace Františka II. v roce 1792. Roku 1803 pak císař na popud hraběte Chotka postoupil oboru stavům a ta se jako park anglického typu stala záhy oblíbeným výletním místem Pražanů.
Pražský kavárník Václav Steinitz reagoval na poptávku oborních výletníků. Předložil řadu návrhů na četnou modernizaci pustého dolního letohrádku (včetně vybudování nové studny, záchodů se žumpou, dlažby zadního dvora a lednice), na základě kterých mu byla budova pronajata a od dvacátých let 19. století sloužila jako restaurační zařízení.
Letohrádek zažil mnoho oprav, přestaveb a dostaveb, ale nejvýznamnější proběhla v letech 1855–1858, kdy jej Bernard Grueber obdařil přes celé průčelí táhnoucím se balkónem, který mimo jiné dává budově typicky novogotický ráz. Již takto přestavěnou si budovu pronajal v roce 1882 Václav Šlechta a jeho potomci zde pak provozovali restauraci až do 2. sv. války.
Po válce je však stihl osud podobný osudu mnoha jiných soukromých podnikatelů té doby. Naprostá neschopnost tehdejších mocipánů starat se o tuto budovu způsobila, že Šlechtova restaurace chátrala a během posledních zhruba čtyřiceti let, kdy úplně ležela ladem, dvakrát vyhořela (1978 a 1980).
Tato stavba patří mezi nejohroženější pražské kulturní památky (na seznamu pražských památek pod č. 1-1560/3).
V roce 2002 se na zhoršení již tak špatného stavu Šlechtovy restaurace podepsala povodeň, během níž byla budova zatopena až do výše 4 metrů.
V současné době probíhá přímo pod Šlechtovou restaurací stavba tunelu Blanka, do jehož rozpočtu měla být zahrnuta i rekonstrukce letohrádku. (viz. např. reportáž ČT o Šlechtově restauraci.)
Nezbývá tedy než doufat, že po všech neblahých událostech, které “Šlechtovku“ v minulosti potkaly, bude její sláva opět obnovena.
***
Občanská iniciativa pro podporu znovuzrození Šlechtovy restaurace je seskupení lidí, kterým není lhostejný osud dolního letohrádku – bývalé Šlechtovy restaurace a kteří se dali dohromady, aby svými schopnostmi a všelijakými způsoby upozornili na tento stále chátrající poklad Prahy pamatující velký kus historie Stromovky. Vznikla spontánně na sklonku léta roku 1996 kvůli uspořádání Koncertu na podporu znovuzrození Šlechtovy restaurace, na kterém se dále podílela umělecká agentura Olaf Hotoffson a Obvodní úřad městské části Prahy 7. Koncert proběhl 27. 9. 1996 na dvou scénách – v přilehlé zahradě a před chátrající budovou. Jeho cílem bylo vzbudit zájem médií a následně přilákat eventuálního zájemce o pronájem a rekonstrukci a rozpoutat celou řadu dalších událostí. Těmi bylo např. vypsání konkurzního řízení na jaře roku 1997, které bohužel dopadlo negativně. Následovalo navázání spolupráce s další letenskou neziskovou organizací snažící se o vnesení kulturního života do Stromovky – Spolkem přátel bezbariérového divadla Královská obora.
Spolek přátel bezbariérového divadla Královská obora vznikl roku 1994 s cílem vybudovat ve Stromovce letní bezbariérovou scénu, která by byla místem setkávání handicapovaných a zdravých lidí. Spolek se stal spolu se Svazem paraplegiků a Pražskou organizací vozíčkářů spolupořadatelem Cesty k dobré věci – celodenního festivalu hudebních a divadelních představení, her a výstav zdravých i handicapovaných.
Kulturní enkláva Šlechtovka je prostor zahrady dolního letohrádku v Královské oboře, ve které se sešly zájmy těchto letenských společeských sdružení. Jejich snahou je zpřístupnění zahrady jako místa pro přirozené zastavení a občerstvení fyzické i kulturní, tak jako tomu bývalo dříve.